Hardware: Rivals – recenze. Válečné omalovánky bez obsahu

Hardware: Rivals je ryze multiplayerová záležitost, ve které je třeba sešrotovat stroj soupeře dříve, než rozšmelcuje on vás. Páteř hry tak tvoří několikaminutové střety hráčů, usazených v jednom ze dvou typů bojových vozítek – smrtonosné buginy nebo opancéřovaného tanku. Bugina je samozřejmě mnohem rychlejší, ale tolik nevydrží a její základní kulomet je jen takové plivátko, kterým lze střílet sice velice rychle, ale jednotlivé projektily svojí průrazností maximálně polechtají veverku na zadku.Tanky jsou logicky pomalejší, ale sardel z jejich kanónu už přeci jen zabolí. Jen se základním arzenálem se však z vašeho vozítka stane během krátké chvíle hromada roztavených šroubků. Tady se hraje hlavně na powerupy!

Na padrť snadno a rychle

Mapy jsou ve všech (čtyřech ehm... ale k tomu se dostaneme) režimech poseté jednotlivými zbraněmi, které umožní ve většině případů pouze jeden výstřel. I tak nadělají pořádnou paseku. Nepřátelské plechové kolosy budete odstřelovat samonaváděcími raketami s dostřelem přes celou mapu, na chvíli jim znemožníte pohyb EMP pulsem, nebo počechráte pancíř smrtícím laserem. Čas od času se navíc v každé z arén objeví speciální powerup, který spustí některou z událostí. Jednu z map tak například zaleje lávou výbuch sopky, proti kterému se jde bránit pouze bleskovým úprkem do nitra pyramidy. Fajn nápad! Každým zápasem se tak nese napětí z toho, kdo dřív odhalí powerup, který slouží jako spouštěč totální zkázy.

Hardware: RIvals | foto: GAMIFIQUE.cz

Uspokojivý je i samotný boj. Líbil se nám především systém míření, kdy pravou páčkou ovladače ovládáte hlaveň primární zbraně pouze po horizontální ose. O domiřování ve vertikálním směru se už hra postará sama. Švanda je i s plejádou zbraní a o některé účinější kousky budete nezřídka soupeřit. Chválíme i potvrzení zásahů díky zvukovým efektům. Samotné jádro hratelnosti je tedy poměrně funkční a ostřelovat nepřátelské tanky ze střechy těžařské věže má svoje kouzlo. Jenže...

Kde nic, tu nic

Hra v současnosti nabízí pouze dva modely kulomety ověnčených bugin (rozdíly byste mezi nimi byste mohli hledat lupou) a dvou tanků (tady už je třeba zapojit mikroskop). Ještě tragičtější je počet map. Ty jsou pouhé čtyři. Když nám asi po hodině hraní vyskočila trofej za odehraný zápas na všech mapách, nestačili jsme se divit. Jednotlivé arény jsou sice poměrně dobře rozvržené, ale čtveřici map bychom očekávali v betě, ne v plné verzi hry. Skoro nám přijde, že někdo hru protlačil do vydání dříve, než byla připravená, jen aby stihla vyjít zdarma v rámci služby PS Plus (pokud nejste členy, vysolíte za hru 20 babek).

Zobrazit fotogalerii (7 fotografií)

Akutním nedostatkem obsahu hra trpí na všech frontách. Jen považte, čtyři druhy vozítek se prohánějí po čtyřech mapách ve čtyřech řežimech hry. Samotné režimy jsou přitom neskutečně fádní. Deathmach a team deathmach doplňuje už jen variace na zabírání území a deatmach bez respawnu. Velice omezené jsou i možnosti úpravy plechových zabijáků. Za hraní her získáváte kromě zkušeností i nášup součástek, za které lze nakupovat dekorativní předměty. Těch je stejně jako všeho ve hře jen pár a navíc nejsou z hlediska provedení vůbec zajímavé.

Tím se dostáváme i ke grafické stránce a celkovému vizuálu hry. Vývoj zaštiťuje přímo SONY, ale měli jsme pocit, že hrajeme hru vytvořenou pár (talentovanými) nadšenci. Rivals jsou po grafické stránce silně stylizovanou hrou, která překypuje barvičkami, ale je neuvěřitelně skoupá na detaily. Některé textury tak vypadají jako potažené různobarevným soplem a spíše než stylově v nás tahle podívaná působila amatérsky a zastarale. Je však pravda, že tohle je spíše subjektivní pocit a nevylučujeme, že jednodušší grafické zpracování může někomu naopak vyloženě sednout. Technické problémy jako doskakování textur však nepotěší už skutečně nikoho.  

Hardware: Rivals nejsou vyloženě průšvih. Jádro hry je zábavné a krátká klání zejména díky uspokojivému pocitu ze střelby dovedou na chvíli zabavit. Je to takový čokoládový dort bez šlehačky, ozdob i ovoce. Na pohled nevábný, obsahově chudý splácanec hmoty, se kterým se během přežírací chvilky zavřete na záchodě. Chvíli vám možná bude chutnat, ale dost rychle se přejí.