Life is Strange - recenze. Aneb Telltale, sleduj a uč se

Vychází na platformách:

Life is Strange

Life is Strange FOTO: GAMIFIQUE.cz

Podívejte, já vím, že psát recenze skrze interní redakční rozhovory bylo out snad ještě dřív, než ke Scoréčku začali dávat CD s demíčkama, ale dovolte mi v tomhle o zvláštním případě udělat drobnou výjimku. Připadá mi to totiž jako včera, co jsem minulý týden dohrál třetí epizodu příběhové adventury Life is Strange a okamžitě psal Davidovi, jak je to sakra možný, že nám na webu už dávno nevisí recenze zbytku celé první série, když o té hře básní už od jara.

„To je nad moje síly,“ napsal mi tehdy. „Já bych tomu dal nejradši z fleku stovku, ale stejně bych s tím nebyl spokojenej. To je prostě tak dobrý, že není v lidských silách napsat recenzi, která by tomu dělala čest.“

Věřte mi, že už tehdy jsem byl z LiS pořádně na větvi, ale stejně jsem úplně nechápal, jak to myslí. Co může být na takové recenzi tak těžkého? Prostě „Je to jako Telltale, jenom ještě lepší. Ne?

Inu, teď, nějakých 48 hodin po dohrání poslední epizody, je mi jasné, že ne. Že Life is Strange není prostě „jenom lepší telltaleovka“, Life is Strange kope úplně jinou ligu, jakkoli nereálně vám to možná zní. A že napsat recenzi, která by odkazu téhle hry dělala čest, bude zatraceně těžká práce.

Život v kostce

Dobrá, zkusme to tedy trochu analyticky. Co je Life is Strange vůbec za hru?

Jde o příběhovou epizodickou adventuru od studia Dontnod, velmi podobnou těm, které nejspíš budete znát od studia Telltale (Walking Dead, Wolf Among Us a další). Ujímáte se role mladé Max, outsiderky na prestižní fotografické škole v ne-zas-tak-moc-prestižním západákově kdesi v Oregonu. Její život si jede hezky ve svých kolejích, dokud Max jednoho vypjatého pondělního odpoledne nezjistí, že dokáže přetáčet čas. A tím odstartuje příběh, který sice graduje zvolna, ale finišuje s takovou intenzitou, že na většinu páté epizody nejspíš zapomenete dýchat.

Příběh tu má přednost absolutně přede vším a i když jde samozřejmě pořád o hru, většina toho hraní se skládá především z procházení se po uzavřených lokacích, kontextuálních akcích a prokecávání postav. Díky tomu je ideální i pro ty, kteří ke hrám normálně ani nepřičichnou, zároveň je ale jasné, že pokud hledáte zážitek hratelnostní, LiS (a ani žádná jiná hra v tomhle žánru) vaše choutky neuspokojí. Všechno vám ale vynahradí v naprosto bezchybné příběhové složce.

Každá z těch pěti epizod je totiž po okraj naplněná perfektně vykreslenými postavami, dech beroucími scenériemi a napínavými cliffhangery (ještě že už je venku celá série!). To celé navíc Dontnod zahalili do kabátku opojně melancholického grafického zpracování a doprovodili jej soundtrackem vybraným tak precizně, až se vám nebude chtít věřit, že to José Gonzales, Alt-J a další nenapsali přímo pro ně. A vy jen procházíte hrou, rozplýváte se nad pohlcující atmosférou podzimní Arcadia Bay, a jak příběh nabírá stále temnějších kontur, musíte činit náročnější a náročnější morální rozhodnutí – a čelit čím dál tím brutálnějším následkům.

Jestli se vám při čtení předchozího odstavce zrychlil tep, neváhejte. Vlastně víte co, já vám přikazuju zavřít tohle okno, otevřít si steam nebo playstation store nebo cokoli a jít do toho. Jestli si potrpíte na hry se silným příběhem a prokreslenými postavami, jestli vás bavila dílka od Telltale, sakra, i v případě, že jste na hru v životě nešáhli a zrovna vám skončil váš oblíbený seriál – jděte do toho a nebudete litovat.

A pro vás ostatní: čtěte dál. Protože ať už jste tvrďáci sebevětší, Life is Strange zvládne rozbušit srdce i vám, o tom nemám nejmenší pochyb.

Tak co? Můžeme?

Life > Tale

Asi je vám jasné, že srovnání s Telltale se Life is Strange prostě nevyhne. Pokud jste nikdy žádnou seriálovou hru od Telltale nehráli, vězte, že jejich Walking Dead, Wolf Among Us a Tales From Borderlands patří k tomu nejlepšímu, co se dá na poli příběhových poloher v současnosti sehnat.

Respektive, patřilo. Dontnod totiž právě ukázali, jak moc se Telltale podařilo zacyklit se ve svém vlastním žánru.

Samozřejmě zase nečekejte žádné revoluce v žánru: mapy jsou trochu větší a postavy početnější, jinak je to ale víceméně o tom samém. Důležité ale je, že se Dontnod podařilo vyladit všechny ty věci, které vás na Telltaleovkách pravděpodobně vždycky štvaly. V LiS nenarazíte na žádné prokleté QTE nebo button mashing – nenarazíte tu totiž ani na mnoho akce. A co víc, ona vám ani nebude chybět. Tady hrajete ze křehkou dívenku, ne za vlkodlaka. Tahle hra má své vlastní způsoby, jak vám nahnat husí kůži.

Spásnou herní mechanikou, která hratelnost zachraňuje od prosté kombinace chození a mluvení, je pak samozřejmě Maxina schopnost vracet čas. Nejčastěji na to dojde při konverzacích, kdy se skrze metodu pokus-omyl-repetice dohrabáváte k tomu, co chce postava právě slyšet. Dojde i na rébusy, které musíte pomocí manipulace času vyřešit – škoda jen, že až na pár vyloženě geniálních kousků v první a finální epizodě jsou většinou hodně jednoduché a přímočaré.

A co příběh?

No jasně, jako příběhová adventura musí Life is Strange excelovat především v příběhu. A ten je opravdu parádní – ale jen pokud zvládnete přivyknout jeho tempu. V Arcadia Bay se totiž jde na všechno hezky zvolna a nikam se moc nespěchá.

Prakticky do finále druhé epizody se opravdu nestane mnoho: hra si jen beze spěchu připravuje šachovnici pro pozdější partie a vy se zatím seznamujete s postavami, necháváte se unášet atmosférou, využíváte své schopnosti ohýbání času k promazávání sociálního soukolí školního potravního řetězce a vaším největším problémem je vaše spolužačka-tyran první třídy. A překvapivě to vůbec není nuda, právě naopak: Dontnod zasadili neobvyklý příběh do velmi povědomého prostředí a to, co bych jinde odsoudil jako klišovité high school drama, se jim tady díky prvotřídnímu psaní a dabingu podařilo prodat na výbornou.

A když si kolem třetí epizody hra vzpomene, že vás vlastně chtěla strašit nějakým tím tornádem a kdesi cosi, už jste k postavám přilnutí tak, jako byste je znali celá léta; a to si piště, že jen co začnou padat první kapky, budete se o ně bát jako o vlastní a bušit hlavou do zdi za každou pitomost, kterou jste na své cestě za happyendem pokazili.

I postavy zmákli Dontnod na jedničku. Některé budete milovat, některé nenávidět, některé obojí zároveň a některé tu plní spíš roli vtipných easter-eggů než plnohodnotných charakterů; ale všechny mají svoje místo a všechny fungují přesně tak, jak mají. A samotná hlavní hrdinka Max je, odpusťte mi ten obrat, prostě nejvíc a já autorům vysekávám nejhlubší poklonu za to, že ji přivedli k životu právě takovou, jaká je.

Do rukou vám totiž vloží křehkou, stydlivou, šikanovanou dívenku, která má v sobě ale tolik osobnosti, že by jí vystačilo na tři další postavy. Její zápisky v deníku si budete pročítat s pobaveným úsměvem na rtech a její tiché komentáře k dění kolem budete sbírat jako trofeje. O nekonečné zásobě popkulturních odkazů na díla, kterým každý správný geek staví svatyně u mamky ve sklepě, ani nemluvě.

Dontnod se zkrátka podařilo perfektně vykreslit, jak bohatý charakter může i tak nenápadná introvertní bytůstka mít. Je radost za ni hrát a nemám pochyb o tom, že si ji většina hráčů i hráček zamiluje hned během první epizody.

A v neposlední řadě mají u mě autoři palec hore za to, že se nebáli vyprávět příběh s tak početným ženským (a dívčím) obsazením. Ne že bych to během hraní počítal, ale zdálo se mi, že příběh táhnou kupředu vesměs ženské postavy, u kterých se autoři chytře vyhnuli většině klasických stereotypů. Tady se kope vyšší dívčí liga a na rytíře na bílém koni tady nikdo nečeká. Příjemně osvěžující.

Má to vůbec nějaké chyby?

Eh, chyby. No to víte, že Life is Strange není bezchybná – jen je opravdu těžké těm pár nedostatkům přikládat nějakou opravdovou hodnotu.

Kupříkladu po grafické stránce je to s LiS poněkud rozpačité. Chybějící rozpočet na lepší textury se snaží zakrývat silným barevným kontrastem a tím, že vám neustále rozmazává alespoň polovinu záběru. Vytváří to parádní artový dojem, ale funguje to jen, dokud obrazu nezačnete věnovat opravdovou pozornost. Kterou, přiznejme si, budete většinou směřovat úplně jinam. Jestli si ale na grafiku potrpíte, LiS určitě není žádná špička.

Zamrzí i absence náročnějších hádanek v prostředních epizodách a pro mnohé bude určitě velkým problémem absence oficiálního překladu: pokud nevládnete angličtinou, nebudete mít ze hry vůbec nic. Na češtině pro PC sice už dlouho pracují RPGčeštiny, ale hotové zatím mají jen první tři epizody a těžko soudit, do kdy se jim podaří dokončit celou sérii. 

A navíc LiS samozřejmě trpí všemi klasickými neduhy žánru „telltalovek“: aktivní hraní a pasivní sledování s občasnou dialogovou volbou se tu míchá v poměru zhruba 60:40 a i to slovíčko „aktivní“ v sobě ve skutečnosti skrývá jen chození po mapce, kontextuální volby a občasné hrátky s časem. Ale takhle tenhle žánr prostě funguje – občas sami nevíte, jestli hrajete hru nebo koukáte na seriál. A upřímně, jakmile vás příběh jednou chytí, bude vám to i upřímně jedno. Prožitek je tu zkrátka součástí hry.

Life is... not fair

No, to nakonec nebylo tak těžké, co? Ještě shrnutí a máme tuhle recenzi zdárně za sebou. Takže:

Life is Strange nikoho nebude ohromovat hratelností, ale ani se o to nesnaží. Vládne úžasnou atmosférou, úchvatným soundtrackem (!must-google!), má nejvíc dojemnej příběh a fajn postavy a je to prostě hrozně dobrý.

Spokojeni?

Ne?

No… já taky ne.

Víte, problém s hodnocením Life is Strange je to, že je mnohem víc, než jen součtem svých částí. Není skvělou hrou proto, jak se hraje, ani skvělým seriálem proto, o čem vypráví. Jeho kouzlo se skrývá v tom, jaké emoce z vás dokáže vymáčknout s úplně samozřejmou lehkostí. Jak vás nutí drtit ovladač v dlaních při každé další napínavé scéně, jak vám dokáže sevřít srdce v hrudi na konci každé další epizody. Je to něco, co ani ten nejpodrobnější výčet herních mechanik a příběhových twistů nedokáže vyjádřit.

Odpusťte mi tedy, že jsem v této recenzi doposud jen plýtval vaším časem a svými odstavci a dovolte mi teď napsat něco, co by se do recenze psát nemělo, ale bez čeho bych LiS nemohl dát na konci známku, jakou si opravdu zaslouží.

Life is Strange je hra, ze které vás bolí u srdce, když ji dohrajete. Něco jako když jste v mládí dočetli svou oblíbenou knížku a zoufale si přáli, aby pokračovala, a mučilo vás vědomí toho, že to nejde. Něco jako když vám váš úplně první partner dal kopačky a vy si jste si říkali, jestli by nestálo za to vymazat všechny ty krásné vzpomínky jen proto, aby to už konečně přestalo bolet. Něco jako když jste zjistili, že Firefly má jenom čtrnáct dílů, jeden film a šlus.

Ne, opravdu, myslím to vážně. Tahle hra má potenciál vás prostě sejmout způsobem, jakým byste to v životě nečekali.

Budete zírat na tu herní ikonku, na kterou jste se doteď těšili každý večer, a budete si přát, abyste z ní mohli vymáčknout víc, ještě jeden okamžik s vašimi oblíbenými hrdiny, ještě jedno leháro s Chloe a Bright Eyes ve stereu, ještě jeden západ slunce u majáku. Prequel, spin-off, DLC, cokoli, jen abyste se s nimi ještě nemuseli rozloučit.

Vím to, protože ze všech mých početných přátel a kamarádek, kteří LiS hráli, jsou (tedy, jsme) na tom všichni do jednoho stejně.

A přitom se podle redditových stránek zdá, že se na každého člověka, kterého LiS zanechá absolutně zničeného, najde jiný, kterému Life is Strange pomohl překonat problémy s depresemi. A nemám nejmenších pochyb, že stovkám, možná dokonce tisícům dalších hráčů pomohl vylézt z ulity a postavit se čelem šikaně ve škole, rozvodu rodičů či smrti blízké osoby. Upozornění autorů před startovací obrazovkou, které hráče nabádá ke kontaktování linek bezpečí, pokud propadají beznaději, najednou nabývá úplně nového významu – a vy si pomalu uvědomujete, že jste právě možná byli svědky něčeho víc, než jenom hry.

Life is Strange není zážitkem pro ty, kteří chtějí skočit rovnou do akce – té tu mnoho nenajdete. Není to hra pro ty, kteří chtějí vymazlený gameplay – ten tu slouží jen jako berlička k vyprávění interaktivního příběhu.

Je to hra pro lidi, kteří jsou připraveni nechat se okouzlit melancholickou atmosférou a spolu s postavami si projít nádherný a zatraceně dojemný příběh, který s vámi zamete tak, jako máloco jiného. Příběh, jehož největší devizou je, že vlastně ve finále není o tornádech nebo cestování v čase. Je „jen“ příběhem o nezměrnosti lidského přátelství. A za tenhle příběhový twist Dontnod tleskám ve stoje.

Life is Strange

Hodnotil: GAMIFIQUE.cz

Verdikt

Must-play pro všechny, kdo si potrpí na silné příběhy a propracované postavy. Ať už jste ostřílení hráči nebo ke hrám přičicháváte poprvé, v Life is Strange zaručeně naleznete jeden z nejsilnějších srdečních zážitků za posledních bůh-ví-kolik let

+ Plusy

  • Napínavý a dojemný příběh
  • Výborný soundtrack
  • Postavy
  • Atmosféra
  • Artové zpracování
  • Absolutní emoční maglajz, díky kterému nebudete chtít týden po dohrání vylézt z baráku

− Mínusy

  • Grafika nepatří k nejlepším
  • Časových rébusů by mohlo být více
  • Absolutní emoční maglajz, díky kterému nebudete chtít týden po dohrání vylézt z baráku

Hodnocení redakce

GAMIFIQUE.cz

Jak hodnotíme?
97

Metacritic

Čtenáři

Vaše hodnocení

Témata: Life is Strange
Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

DISKUZE: Life is Strange - recenze. Aneb Telltale, sleduj a uč se

Vstupte do diskuze

Doporučujeme

Odhalení nového Xboxu se blíží. Dočkáme se už na letošní E3

23.02.2019 17:22 Podle posledních informací se odhalení nejnovějšího Xboxu dočkáme už na letošní E3.

Seznam exkluzivit na Epic Games Store bobtná. Nově přibude i hororová…

23.02.2019 16:44 Epic Games Store rozšiřuje svůj seznam exkluzivit.

Související:

Nejčtenější články

  1. Fallout 76 zdarma ke kloboučkům k PS4 dualshocku? V Polsku žádný problém

  2. VR hra díky Apex Legends zaznamenala raketový nárůst zájmu

  3. Anthem v předběžném přístupu s sebou přináší problémy s připojením

reklama

Gamifique.cz je český herní web, který se zaměřuje na hry pro PC, PlayStation 3, PS4, Xbox 360, Xbox One, PS Vita, Wii U, 3DS, Android, iPhone a iPad. Internetový herní portál Gamifique.cz je určen všem hráčům a čtenářům se zájmem o recenze, novinky, preview, videorecenze i podcasty. Gamifique.cz také poskytuje rozsáhlou databázi her a pravidelně sleduje největší novinky na herním trhu, například série Dragon Age, World of Warcraft, Call of Duty, Battlefield, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, FIFA, Counter-Strike, Zaklínač, League of Legends, DOTA a další.