Moje rozloučení s rokem 2014 je čistě subjektivní záležitost, která se sestává jen z her, které jsem letos hrál (nebo toužil hrát), nikoliv z těch, které považuju za nejlepší, nebo hodny seznamu TOP 2014.

Akt I – Stojí za pozornost

Modern Combat 5: Blackout | foto: Gameloft

 Modern Combat 5

Tradiční a trochu přiblblá kopírka Call of Duty pro mobilní telefony s pátým dílem pozoruhodně dospěla, a i když pořád víc připomíná Time Crisis než normální FPS, je to na cestách o to větší zábava. Ve hře nejsou žádné mikrotransakce, progres je společný pro multiplayer i singleplayer a vůbec to je jedna z nejpovedenějších mobilních her tohoto roku.

Electronic Super Joy | foto: Michael Todd Games

 Electronic Super Joy

Ultraobtížná indie skákačka meatboyovského ražení, která sice vyšla už koncem roku 2013, ale bude na tomhle seznamu, protože SHUT UP, je to můj seznam. Co dělá z téhle hříčky herní skvost, je její soundtrack, který s rychlým a hodně kontrastním vizuálem vytváří něco, co zažijete jen s LSD na technoparty. Což jsem tedy nezkoušel, ale přesně takhle si to představuju.

Destiny | foto: Bungie

 Destiny  - “Crota přišel a zase odešel, a nikdo se kvůli tomu nevěšel.“

Ó ano, naše nejlepší nejhorší hra roku nesmí chybět. Žrout času, který po vás chce nesmyslné grindování, za které ho budete milovat a neustále se k němu vracet. Jeden by skoro zapomněl, že někde pod tím je skvěle udělaná kooperativní FPS, která občas prosvítá v podobě raidů nebo Nightfall striků. K Destiny snad ani není co dodávat, vyšlo DLC, které je nehorázná ždímačka peněz s minimem nového obsahu, očekává se druhé DLC, které bude to samé.

Takže jen pro spoluzávislé, nejste v tom sami, buďte silní.

PS: Hledám kvalitní tým na raid End of Crota, PSN nick Avatar_CZ, platforma PS4.

Final Fantasy X/X-2 HD Remaster | foto: Square Enix

 Final Fantasy X HD

Jedno z nejikoničtějších JRPG všech dob a hvězdu éry PlayStationu 2 předělali do (pseudo)HD, zremixovali mu hudbu, a vypustili ho do světa, aby dělal radost další generaci hráčů. Ale co si budeme nalhávat, nikdo nový FF X hrát nebude, zato pamětníci se vypraví zachránit Spiru s velkou chutí.

I na dnešní dobu stále pěkná grafika (úpravy textur jsou skutečně minimální), nová hudba, která originálu od Nobua Uemaci naštěstí moc neublížila, a hlavně vypilovaný systém a srdcervoucí příběh jsou hodnoty, pro které stojí za to sáhnout po FF X i dneska. Obzvlášť za pozornost stojí verze pro PS Vitu, jejíž výhody jsou zřejmé a na rozdíl od takového God of War se verze FF X pro Vitu opravdu povedla. A malý bonus, konečně za ultimátní zbraně dostanete nějakou odměnu, tedy trofeje, se kterými budete moct machrovat před kamarády. Už jste porazili Omegu? A už má někdo platinovku?

Malá nevýhoda je, že ke hře dostanete přibalenou i zrůdičku jménem Final Fantasy X-2, kterou při troše nešikovnosti spustíte, a následně vám bude do konce života při vyslovení jména Yuna na zvracení.

inFamous: Second Son | foto: Sony Online Entertainment

 inFamous: Second Son

Kolem nové generace konzolí byla spousta řečí ze všech stran. Sony si honilo triko, že jejich systém je nejsilnější, Microsoft na to, že hardware nic neznamená, Nvidia, že všechny konzole jsou k smíchu, protože si Xbox i PlayStation pro aktuální generaci objednaly grafiku od Ati. Všechny řečičky ale byly k ničemu, protože next-gen nepřišel ani s vydáním PS4, ani Xboxu One, a už vůbec ne s vydáním GeForce GTX 980. Next-gen totiž přišel s hrou inFamous: Second Son, která jako první byla schopná využít relativně silný hardware PlayStationu 4 nějak smysluplně, a především tak, jak by to na minulé konzolové generaci nebylo možné ani náhodou.

Kritici, včetně mě, Second Son vyčítají, že je to next-gen především technologický, že ve srovnání s předchozím dílem na PS3 je hra dokonce o něco okleštěná a příběh ve srovnání s epickou dvojkou připomíná epizodu Ordinace v růžové zahradě.

To ovšem nic nemění na tom, že je to hra královsky zábavná a technicky neskutečně vybroušená. Jistým důkazem je i fakt, že ani tři čtvrtě roku po vydání se neobjevila hra, která by se byť jen přibližovala grafické kvalitě Second Son. To může být pochopitelně subjektivní, ale já osobně jsem na televizi ani monitoru od posledního inFamous nic hezčího neviděl. Pokud máte odlišný názor, napište mi svůj nesouhlas do komentářů a nezapomeňte použít CAPS LOCK.

Marvelous | foto: Marvelous

 Soul Sacrifice Delta

Ok, přiznávám, jednou to tady už bylo, přesto re-edice Soul Sacrifice se všemi DLC stojí za pozornost jakožto nejunikátnější RPG posledních let, a jednou z vůbec nejlepších her pro PS Vita.

Hra má vymazlený RPG systém, kooperativní mód, je skvěle navržená pro mobilní platformu, takže se dá hrát jen chvíli, a vypadá dobře. To všechno je ale až druhořadé, prim tu hrál a hraje silný příběh a šílený, temný fantasy svět, podbarvený uhrančivým hlasem vypravěče.

Když o tom zpětně uvažuju, hra mě zas až tolik nebrala. Je to jen opakování několika arén, do kterých autoři čas od času vypustí nového bosse, ze kterého vypadnou nové ingredience pro kouzla. Vraždil bych ale za to, abych Soul Sacrifice dostal jako audiobook.

Shield Tablet | foto: nVidia

 Shield Tablet

Jediný hardwarový kousek na seznamu je herní tablet od Nvidie, který si své místo na stupínku vítězů zaslouží z mnoha důvodů. Za prvé je to technologická perlička. Čip K1 má brutální grafický výkon, což potvrdí každý, kdo na něm viděl běžet grafické demo Unreal Enginu 4 na vlastní oči. Shield má také integrované streamování na Twitch, což je ve světě tabletů, a mobilních herních zařízení obecně, naprostý unikát.

K tomu je Shield tablet jednou z platforem, která podporuje GRID, tedy streamované hraní, se kterým se kdysi snažil prorazit OnLive.

Majstrštyk Nvidie ovšem je, že se s cenou Shield Tabletu dostali tam, kam se dostali. Obzvlášť v porovnání s, řekněme iPadem Air 2.

Je to tedy samozřejmě také tablet s Androidem, ke kterému jak známo, chovám velkou nedůvěru na základě hrůzných zkušeností s pestrou paletou androidích tabletů i telefonů. Nic bohužel není dokonalé, Nvidia Shield má ale kompromisů hodně málo.

Dark Souls II | foto: From Software

 Dark Souls  2

Zdlouhavě se rozepisovat o Dark Souls 2 by bylo nošení kostlivců do katakomb. Hra je to skvělá, ba přímo famózní, byť se jí nepodařilo překročit stín svého předchůdce, jedná se nepochybně o jednu z nejlepěích her tohoto roku a omluvou pro absenci v lovu na duše je jen předpis od doktora, že se nesmíte rozrušovat. V tom případě vy vás totiž Dark Souls nejspíš zabily, protože veškeré zásoby adrenalinu, které vaše tělo má, do vás napumpuje už v první hodině.

Dark Souls 2 jsem se jal hrdinně pokořit jako dual swordsman, jen proto, abych po půl hodině skončil s tower shieldem jako želva. Těším se kvůli tomu na Bloodborne, kde štíty nebudou vůbec. Dokážete si to představit, Dark Souls bez štítu? Tomu říkám výzva. I když dle dostupných videí hru spoustu lidí dohrálo nejen bez štítu, ale dokonce i beze zbraně. Ano, veškerý váš sklil, na který jste byli tak pyšní, není NIC, smiřte se s tím, nebo se už nikdy nekoukejte na letsplay videa.

Teď se ještě konečně dokopat k DLC, která jsou prý všechna ještě obtížnější, než původní hra, je se tedy na co těšit. Nejspíš ale počkám na vyladěnou next-gen verzi, protože nahrávací časy jsou při nekončících teleportech do Majuly a zpátky na PS3 o nervy.