reklama

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain - recenze. Poslední kapitola epické ságy

Vychází na platformách:

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain FOTO: GAMIFIQUE.cz

Nedá se snad ani pořádně vylíčit, jak vysoká očekávání jsem měl na Phantom Pain před jeho vydáním. Jako by nestačilo, že s každým novým videem ze hry jsem nacházel svou čelist níž a níž, už jen jméno série, která se dosud tak umě vyhýbala větším kolapsům, hrozilo přetížit můj soukromý „hype-o-meter“. Ale tvrdý náraz do reality se protentokrát nekonal, Hideo Kojima dostál svým slibům a dokázal zakončit tuhle 28 let trvající epizodu na nejvyšší notě. Nebo alespoň to jsem si ještě před koncem říkal.

Z kómatu do války

Asi není nutné zmiňovat, že bez znalosti předchozích dílů se u The Phantom Pain tak úplně neobejdete. Ostatně i fanoušci série mají často problém vysvětlit, co se ve švihlém světě Metal Gearu děje, a pokud jste se sérií s pěti různými lidmi se jménem Snake dosud neměli tu čest, budete hodně tápat, protože všechno je propletené se vším.

Devět let po událostech z prologu Ground Zeroes se Big Boss aka Naked Snake aka Venom Snake probouzí z kómatu. Bez ruky, se střepinou v mozku a s nemálo nepřáteli, kteří by preferovali, kdyby se z postele už nikdy nezvedl, v čele s tajemným Skull Facem a jednotkou XOF, kteří během Bossova dočasného odpočinku zatím střádali své plány, jak uvrhnout už tak křehký svět do chaosu.

img-responsive

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain | foto: GAMIFIQUE.cz

Už jen víc než hodinu dlouhý, atmosférou přetékající prolog, ve kterém převážně shlédnete Snakův úprk z nemocnice před tucty vojáků a dvě fanouškům podezřele povědomými postavami, naznačuje, že půjde o něco speciálního. A taky že ano. MGS V je další emotivní jízdou plnou roztodivných postav a šílených zvratů, jak jsme u série zvyklí. Ale nemůžu se zbavit palčivého pocitu, že mohlo být přeci jen něčím víc.

Během let nám Hideo Kojima naservíroval nesčetně výtečných postav, které se minimálně mně spolehlivě vryly do paměti. Tak kde se najednou stala chyba?

Ocelot a Kaz jsou degradování na telefonickou poradnu a během celé hry si nenajdou lepší zábavu, než si neustále hrát na hodného a zlého poldu. Skull Face je povedený, i když možná trochu černobílým záporákem, ale ve chvíli, kdy se na jevišti konečně neobjeví jen na pár okamžiků, tak je kvapně odstraněn. Z party dětských vojáků, kterým dělá Snake taxikáře a Kaz chůvu, jsou zapamatovatelní jen ti, jejichž příběh pokračuje v dalších hrách. The Phantom Pain tak chtě nechtě spoléhá akorát na němou sniperku Quiet a tajemného staříka Code Talkera. První MGS zvládlo za 15 hodin herní doby uvést dvakrát víc důležitých postav, než pátý díl za 100.

img-responsive

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain | foto: GAMIFIQUE.cz

A Snake? Ten si zase vzal k srdci „Příručku němého hrdiny“ od Gordona Freemana. Nějakou tu větu prohodí snad jen při správné konstelaci hvězd a jeho novým koníčkem je neodpovídat na otázky. Nemám nic proti tichým hrdinům, ale k postavě, která byla v předchozích dílech ekvivalentem zvídavého školáka to prostě a jednoduše nesedí. Velká škoda, obzvlášť protože Kiefer Sutherland, který přezval žezlo po Davidu Hayterovi, odvádí s dabingem Big Bosse vynikající práci.

Seznamte se, kazeťák

Velkým zklamáním pro mě byl úbytek cutscén. Sice nepostrádám desítky minut dlouhé filmečky z předchozích dílů, při kterých jsem zoufale svíral gamepad a doufal, že hra už pustí ke slovu i mě, při hraní Phantom Pain jsem na tyto momenty ještě se slzou v oku vzpomínal. Najednou je jejich přítomnost takřka svátkem. Většina expozice se přesunula na kazety s nahranými rozhovory, které si můžete pustit kdykoli během hraní, ale zatímco u Peace Walkera se to ještě dalo omluvit nedostatečným výkonem PSP, u Phantom Pain už to prostě není ono.

A přitom (nebo právě proto) jsou filmečky povětšinou tak výtečné. Nikdy bych například neřekl, že budu u hry obdivovat práci s kamerou.

img-responsive

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain | foto: GAMIFIQUE.cz

Příběh je také dost utahaný, po prologu nabere patřičné obrátky až okolo 20. mise, desítky hodin po začátku hry. Dlouhá herní doba tempu žádnou laskavost zrovna neprokázala. Když už se ale konečně rozjede, stojí to za to. Jeden nezapomenutelný moment střídá druhý, zvraty přichází (povětšinou) naprosto nečekaně a konec, který skoro trumfne i mozek roztavující konec MGS 2, se na mém osobním žebříčku může zařadit hodně vysoko. A to i přes to, že vlastně není kompletní.

Celá druhá kapitola totiž působí dojmem, že Konami najednou došla trpělivost, zavřelo kohoutek s přívodem peněz a Kojimovi a spol. tak nezbylo, než dodělat, co zvládnou. Recyklují se předchozí mise a ta závěrečná, která měla uzavřít jednu z příběhových linek, úplně chybí. Velká rána do žeber je to hlavně pro překlenutí příběhu Big Bosse a Solid Snaka. Zatímco před vydání ještě panovaly diskuze, jestli třeba poslední Metal Gear nebude končit na začátku toho prvního z roku 1987 (The Phantom Pain je v zásadě „epizodou 3“), nyní už se tomu můžeme jen smát. Nejenže se nic takového nestalo, ale vznik Outer Heaven zůstal a asi už zůstane záhadou.

Neviděn, neslyšen, odhalen

Kde ale The Phantom Pain naprosto září je gameplay. I když to bude znít jako klasický marketingový žvást, hra spoléhá na vaši fantazii a snaží se vám nepřekážet. Můžete pečlivě prozkoumat okolí, vybrat si nejbezpečnější cestu a pak nenápadně proplížit až k cíli; poblíž umístit výbušniny a využít nastalého zmatku; vylézt na korbu projíždějícího náklaďáku a nechat se dovézt přes hlídky až do tábora; počkat na písečnou bouři, ve které není vidět na krok; nebo prostě a jednoduše přesvědčit nepřátele granátometem a brokovnicí.

img-responsive

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain | foto: GAMIFIQUE.cz

Veškeré možnosti až do absurdních mezí ještě rozšiřuje rozsáhlá paleta hraček, které si můžete nechat vyrobit. Začíná to zbraněmi všech rozměrů, tvarů a využití, pokračuje běžnými kouřovými granáty nebo minami s uspávacím plynem a končí u takových podivností, jako je balón se Snakovou podobou, který můžete použít jako návnadu, nebo vystřelovací pěst z jeho prostetické ruky, kterou můžete při letu ještě ručně řídit. Na jejich výrobu musíte nasbírat suroviny, které ale nepřátelé nechávají ve velkém povalovat po okolí, takže jsem si na jejich nedostatek rozhodně nemohl stěžovat.

Nečekaně vítanou změnou pro mě byla možnost brát s sebou do akce jednoho ze čtyř parťáků – koně, jednookého psa DDho, už zmíněnou odstřelovačku Quiet a menšího mecha s označením D-Walker. Každý (až D-Horse, který se nejvíc uplatnil jako zátaras na silnici) má svoje výhody a schopnosti, DD např. dokáže označovat nepřátele a odvést jejich pozornost zběsilým štěkáním. Plněním misí se jim pak ještě odemknou další schopnosti a vybavení.

img-responsive

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain | foto: GAMIFIQUE.cz

Vítejte mezi Diamond Dogs

Kromě čtyř parťáků má Big Boss k ruce opět i celou vojenskou organizaci s vlastní domovskou základnou. A protože Diamond Dogs jsou speciální sorta lidí, přijímací pohovory musí být originální.

Tady na řadu přichází Fulton, transportní systém, který vám umožňuje vyzvednout z bojiště jakéhokoli vojáka, včetně těch, k jejichž krvavému odstranění vás hra nabádá. K nic netušícímu nebožákovi pouze připnete balón a vyšlete ho na vyhlídkovou cestu do nebes, kde už si ho vyzvedne vrtulník. Aspoň v tom lepším případě; za horšího počasí je určitá šance, že se manévr nepovede a exkurze do oblak se protáhne na dobu neurčitou.

img-responsive

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain | foto: GAMIFIQUE.cz

Fulton obecně dost mění způsob hraní. Omráčené nepřátele nemusíte schovávat v popelnicích, ale někde z dohledu je poslat balónem na výlet. Po jeho vylepšení pak můžete nepřátele obírat o minomety nebo statické kulomety, ale především i o vozidla. A musím říct, že je jen málo věcí, jako tank mířící k nebesům s posádkou stále uvnitř.

Po dopravení na základnu se pak nedobrovolní cestovatelé dříve či později přidají do řad Diamond Dogs. Podle toho, jaké statistiky váš nový „zaměstnanec“ má, je zařazen do jedné ze sekcí, jejichž levelování vám otevírá nové možnosti. „Nalákáním“ schopnějších lidí do R&D týmu získáte přístup k novým zbraním a výbavě, lepší Intel tým vám zase bude poskytovat více informací v poli. Později můžete své vojáky ještě posílat na vlastní mise, které mohou v některých případech usnadnit ty vaše.

img-responsive

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain | foto: GAMIFIQUE.cz

Jak? Nepřátelé v The Phantom Pain dostávají v průběhu hry lepší a lepší výzbroj. V jakém pořadí záleží hlavně na vašem stylu hraní. Já jsem měl například ve zvyku plnit mise v noci a s vojáky se vypořádávat dobře mířenou uspávačkou do hlavy; jako první tedy sovětská armáda dostala dodávku přileb a baterek. Později začaly přibývat plynové masky, neprůstřelné vesty, miny a ke konci už nebyl problém potkávat nepřátelé obalené kevlarem, s noktovizory na hlavě a s kulometem v rukou. Své vojáky ale můžete vysílat zničit skladiště vybavení a tím dočasně přerušit dodávky a trochu si ulehčit život.

Upřímně doufám, že se v tomto systému konkurence patřičně inspiruje, protože bych byl docela nerad, kdyby to zůstalo jen u jediné hry.

Když má AI pod čepicí

Všechno by ale nefungovalo tak dobře, kdyby nebylo vynikající umělé inteligence. Nepřátelé spolupracují, chovají se racionálně, ale zároveň nepředvídatelně. Pokud někde objeví tělo, neseběhnou se všichni na jedno místo, aby se podívali, okolo čeho je takový humbuk, místo toho začnou systematicky pročesávat okolí, zavolají si na pomoc posily ze sousedního tábora a hledání kompletně odvolají až po dlouhých minutách.

Chybkám se ale AI nevyhnula. Vojáci jsou v některých případech až podezřele slepí a hluší a často jim nepřijde ani trochu podivné, když se jejich přítel Dimitrij už potřetí válí s obličejem v bahně po zásahu z uspávací pistole. I tak ale Metal Gear Solid, jako už tolikrát předtím, opět zahanbuje konkurenci a ukazuje, jak krásné by to bylo, kdyby si všichni vývojáři dávali na AI takhle záležet.

img-responsive

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain | foto: GAMIFIQUE.cz

S vypnutým Reflex módem, který vám po vašem odhalení na chvíli zpomalí čas a poskytne vám šanci vyřešit situaci rychlým headshotem, a zobrazováním označených nepřátel skrz stěny jde o neuvěřitelně zábavnou kombinaci a už tak dobrý stealth to povyšuje o dalších několik úrovní.

Open-world... pořádně?

Na jednu stranu pracuje Metal Gear Solid V jako jeden z mála open-world správně a poskytuje díky němu hráči v sérii nevídanou volnost, na druhou stranu ale padá do stejné jámy jako všechny ostatní hry, které v současné době koketují s otevřeným světem, a vyplňuje hru šablonovitým obsahem. Ten sice efektivně natahuje herní dobu, ale úplně zabíjí (až na krátkou výjimku) tempo příběhu a místo toho přináší stereotyp. A když najednou začnou mise splývat dohromady a působit dojmem „tohle už jsem viděl“, i excelentní gameplay má co dělat, aby napáchané škody napravil.

Zatímco u hlavních misí to začne být větším problémem až v druhé kapitole, kdy hra začne sprostě recyklovat už splněné mise, vedlejší mise začnou zavánět stereotypem už po pár exemplářích. Rozhodně bych uvítal, kdyby všechno úsilí, které si vyžádalo vytvoření přes 150 vedlejších misí, vývojáři radši vložili do důležitějších věcí. A stejně tak u Mother Base, jejíž prostředí je sice obrovské, ale prázdné a nesmyslné. Ve výsledku je tak z ní jen pěkná kulisa pro cutscény.

img-responsive

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain | foto: GAMIFIQUE.cz

Naštěstí se Kojima a spol. aspoň vyhnuli zasypáním herního světa tunami otravných sběratelských předmětů (collectibles). Jediné, co před vámi hra schovává, jsou kazety s hudbou z předchozích dílů (pochopitelně nechybí uši týrající Snake Eater) i slavnými z 80. let. A ostatně víc ani nebylo třeba. Pár kazet bohatě stačilo, abych několikrát jsem si pěkně zavařil, když jsem se rozhodl vydat za zvukem neznámé hudby místo toho, abych se zabýval nějakým bezvýznamným cílem mise. Ale stálo to za to. Prolétávat na Afghánistánem za zvuků Rebel Yell od Billy Idol má rozhodně něco do sebe.

Otevřený svět s sebou jako kouli na noze táhne ještě další problém – příliš mnoho času stráveného transportem po mapě. D-Horse s D-Walkerem vás sice rádi ušetří zběsilého sprintování, ale jinak nejsou úplně nejužitečnějšími parťáky a projíždět se po světě v džípu je zase zaručený způsob, jak na sebe nalákat pozornost. Nejefektivnějším způsobem je tak cestovat na mise vrtulníkem, což ale znamená, že si budete do sytosti užívat zdlouhavých přeletů nad krajinou, které posté už opravdu zajímavé nejsou.

Vady na kráse

Věc, která mě ale na The Phantom Pain trápí nejvíc, jsou boss fighty. Metal Gear série je protkaná úžasnými boss fighty – Psycho Mantis, The End, The Boss, samotné Metal Geary a spousta dalších. Ale pátý díl je v tomto ohledu jen slabým odvarem. Šest boss fightů, z nichž dva jsou jen opakováním už viděného a podstoupeného a jen dva snesou trochu přísnější srovnání. Na hru se 100 hodinami herní doby je to prostě k smíchu a na MGS k pláči.

 

Vzhledem k vydání na přestárlé PS3 a X360 si na titul v kategorii „grafika“ MGS V moc pomýšlet nemohlo, ale vyloženě neurazí. Selhává jen při pohledu do dálky, kdy okolí připomíná spíše olejovou malbu, avšak modely postav jsou ze současného desetiletí a oči mi tak při tom nejdůležitějším – cutscénách – naštěstí nekrváceli.

Na druhou stranu je slabší grafika zase dobrou zprávou pro majitele slabší počítačů, kteří si díky ní a opět výtečné optimalizaci mohou vychutnat The Phantom Pain také.

Sbohem a šáteček

MGS bylo přelomovější, MGS 2 šílenější, MGS 3 ucelenější a MGS 4 filmovější (Peace Walker tak nějak… existuje). Pátý díl se zase může pyšnit nejlepším gameplayem ze všech a do kapsy strká i konkurenci. Nicméně ten ani přes své nezpochybnitelné kvality nedokáže úplně překrýt pachuť ze slabšího a citelně nedokončeného příběhu. Nemůžu se zbavit dojmu, že Kojima a jeho studio zamířili tentokrát až příliš vysoko.

img-responsive

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain | foto: GAMIFIQUE.cz

The Phantom Pain tak pro mě není nejlepším Metal Gearem; trojka si korunku už asi navždy udrží. Není ani závěrem série a přemostěním celého příběhu, ve který jsem doufal. Paradoxně jde ale i tak o jednu z nejlepších her, se kterou jsem měl za poslední roky čest a snad první, která ukázala, že next-gen není jen hezčí grafika a rozsáhlejší svět.

Už teď je jasné, že na MGS V se bude ještě dlouho vzpomínat jako na zářný bod současné generace. Ale nikdy mě asi nepřestane trápit myšlenka, jak by to vypadalo, kdyby bylo vše dotaženo až do úplného konce.

  

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain

Hodnotil: GAMIFIQUE.cz

Verdikt

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain je důstojným koncem letité ságy a dost možná nejlepším stealthem všech dob, ale ztrácí na atypicky slabém příběhu a očividné nedodělanosti.

+ Plusy

  • Gameplay
  • AI
  • Dynamická obtížnost
  • Cutscény
  • Dabing

− Mínusy

  • Příběh
  • Druhá kapitola
  • Boss fighty

Hodnocení redakce

GAMIFIQUE.cz

Jak hodnotíme?
90

Metacritic

Vaše hodnocení

Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

DISKUZE: Metal Gear Solid V: The Phantom Pain - recenze. Poslední kapitola epické ságy

Vstupte do diskuze

Doporučujeme

Zachraňte Transylvánii a na Halloween vypusťte ve World of Warships temnotu

26.10.2017 08:04 Rok se s rokem sešel a Dušičky jsou zpět. Halloweenská oslava ve World of Warships opět přichází se…

Hry Češi nejvíce hrají na počítači či notebooku, nejčastěji se věnují hrám…

11.10.2017 16:38 Česká internetová společnost příliš neholduje herním konzolím. Z aktuálního výzkumu Nielsen…

V Marz Rising se postavíte neznámé hrozbě z cizí planety

29.09.2017 14:00 V poslední době je strategických her opravdu málo. Větší studia raději sahají po jiných žánrech,…

Související:

reklama

Gamifique.cz je český herní web, který se zaměřuje na hry pro PC, PlayStation 3, PS4, Xbox 360, Xbox One, PS Vita, Wii U, 3DS, Android, iPhone a iPad. Internetový herní portál Gamifique.cz je určen všem hráčům a čtenářům se zájmem o recenze, novinky, preview, videorecenze i podcasty. Gamifique.cz také poskytuje rozsáhlou databázi her a pravidelně sleduje největší novinky na herním trhu, například série Dragon Age, World of Warcraft, Call of Duty, Battlefield, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, FIFA, Counter-Strike, Zaklínač, League of Legends, DOTA a další.