reklama

Layers of Fear – recenze. Kvalitní posezení na kadiboudě

Vychází na platformách:

Layers of Fear

Layers of Fear FOTO: GAMIFIQUE.cz

Strach je jednou z nejsilnějších lidských emocí. Dokáže člověka vnitřně rozervat, je nepříjemný a přesto ho v mnoha případech vyhledáváme. Strach je také emocí, která s vámi bude cloumat prakticky po celou dobu hraní Layers of Fear. Ač jde o na první pohled celkem nenápadný kousek od malého studia Bloober Team, v lecčem šlape na paty i velikánům herních hororů. V některých pasážích jsme si raději preventivně kecli na kadiboudu.

Hra vypráví příběh malíře a jeho rodiny. Prakticky od prvopočátku, kdy jste bez skrupulí vrhnuti do viktoriánské vily tušíte, že je tady něco zatraceně špatně a to zejména se samotným hlavním hrdinou. Layers of Fear před hráče předkládá  mnoho otázek a touha po jejich zodpovězení bohatě stačí jako motivace ke kradmému postupu vpřed. Ač je totiž příběh této nešťastné rodiny vyprávěn hlavně skrze nalezené útržky z novin, vzkazy manželky a vzpomínky vázané k nalezeným předmětům, je správně tajemný a otevírá možnosti k vlastním interpretacím. Každý nový střípek této skládačky pak utváří děsivý obrázek osudu jedné kdysi idylické rodinky.

img-responsive

Layers of Fear | foto: GAMIFIQUE.cz

Postava malíře není zvolena nahodile. Během hry totiž malujete obraz, který se po každé z šestice kapitol stává kompletnějším a děsivějším zároveň. Inspiraci novelou Obraz Doriana Greye v sobě Layers of Fear rozhodně nezapřou. Místnost s plátnem je odrazovým můstkem, ze kterého vždy začínáte a kam se vždy po dokončení pasáže vracíte. Mezi tím se však dějí věci...

Po stránce hratelnosti má Layers of Fear asi nejblíže ke krátkému hororovému experimentu P.T. a v mnohém nám připomněl i film Žena v černém s Danielem Redcliffem. Vždy jdete vstříc hrůze, vetkané do každého obrazu i do každé z mnoha tajemných pokojů, není cesty zpět a po vstupu do další místnosti či chodby se za vámi dveře uzamknou.  Postup hrou je vlastně striktně lineární. Je vždy jasné kudy se vydat, ale události mezi jednotlivými dveřmi odhadnout nedovedete. K postupu je třeba zatnout půlky a konfrontovat vlastní strach. Před očima se vám odehrávají vnitřně znepokojivé a často velice bizarní scény z překroucené reality, které vás nutí neustále přemýšlet o duševním stavu nejen hlavního hrdiny.

img-responsive

Layers of Fear | foto: GAMIFIQUE.cz

Hře se po většinu hry daří hráče zabalit do kožichu utkaného z velmi hutné atmosféry a konstantního strachu z neznáma. Každé dveře budete otevírat s nedůvěrou, a spoře osvětlené a pečlivě vymodelované místnosti zdejšího sídla vám přichystají nejednu noční můru. Velkou pochvalu si autoři zaslouží za dávkování strachu po malých dávkách s tím, že ho sem tam dostanete přímo naběračku. Nejde totiž pouze o soubor lekaček bez nápadu, nýbrž o pečlivě budovanou atmosféru, kdy hráč moc dobře ví, že ho každou chvíli může vyděsit něco natolik, aby do kalhot poslal nějakou tu nadílku.

Při hraní si až do pozdějších fází nikdy nebudete jisti, kdy a jak vás hra plánuje děsit a to i díky tomu, že hrůza často číhá za zády. Když se tak necháte ukolébat průchodem několika relativně poklidných místností, dá vám to hra pěkně sežrat. A vaše pradlena pak taky. V Layers of Fear sice najdeme i některá hororová klišé jako je dětský pláč nebo oživlé porcelánové panenky, autoři z Bloober Team však pracují i s okoukanými tématy neotřelým způsobem.

Tím se dostáváme k hlavnímu poznávacímu rysu hry. Nic totiž není, jak se zdá. Zdejší svět je spíše takovou noční můrou a prostředí se mnohdy mění doslova před očima. Ty samé dveře nikdy nevedou do stejné místnosti, při slepé uličce se nikdy nevracíte stejnou cestou. V tomto ohledu nám hra připomněla proslulé Weeping Angels z Doctora Who, jako by se ty největší hrůzy odehrávali zrovna tam, kam se nedíváte. Autoři navíc neustále přichází s inovativními přístupy jak hráče k smrti vyděsit.

Dalším velkým tahákem hry je zvuk i hudba, která v kombinaci s jednotlivými výjevy pokroucené mysli hlavního protagonisty funguje skvěle. V tomhle domě panty promazávali naposledy před půl stoletím, takže si do syta užijete vrzání dveří a dvířek, ale i skřípání podlahy. Ústřední melodie nám bude znít v uších ještě týdny. Zdařilé je i grafické zpracování, kde autoři prokázali svůj cit pro detail a rozmanitost i přes omezení, které přináší lokace vikroriánského sídla. Optimalizace pro PS4 se bohužel neobešla úplně bez problémů a hlavně ze začátku nám hra běžela místy trhaně. Poklesy snímků za sekundu jsou však spíše výjimkou, která zážitek výrazněji nekazí.

Hra i přes svoji lineární strukturu funguje po většinu herní doby velmi dobře. Je ale pravda, že postupně některé triky tvůrců prohlédnete a dokážete alespoň odhadnout kdy, i když ne jak, vás bude hra děsit. Přiznáme se, že v poslední třetině jsme přeci jen upadli do jistého stereotypu, a i když tvůrci nezapadli do vyježděných kolejí hororového žánru, nedařilo se jim napětí držet tak, jak na začátku. Poměrně brzy totiž zjistíte, že vám vlastně nic moc nehrozí, a i když mohou některé nadpřirozené úkazy působit skutečně děsivě, samy po chvíli zmizí a postavě vlastně nic bezprostředně nehrozí.

img-responsive

Layers of Fear | foto: GAMIFIQUE.cz

I neustálé otevírání dveří nás přes úctyhodnou rozmanitost jednotlivých místností začalo kapánek otravovat a z původně báječné atmosféry postupně někdo odsál půlku vysavačem. Tvůrci přitom přibližně od poloviny hry začali výrazněji tlačit na pilu a děsivých momentů i lekaček přibylo, paradoxně jsme se však báli méně. Bavit jsme se však nepřestali nikdy. V některých pasážích by rozhodně neuškodilo lepší použití stínů nebo využít potenciálu zrcadel, které by hravě posloužili k vytvoření krušných chvil nejen pro bojácné hráče.

Layers of Fear se mohou pochlubit velice inovativním přístupem ke strašení hráče. Již na první pohled je patrné, že nejde o další z generických rádobyhororů, kterých je poslední dobou zejména na Steamu přehršel. Vypraví zajímavý příběh a dokáže v lecčems překvapit. I když by se na některých pasážích dalo zapracovat a hratelnost občas osvěžit novým prvkem, jde o velice zábavný a hlavně děsivý kousek s pohlcujícím námětem i atmosférou.

Layers of Fear

Hodnotil: GAMIFIQUE.cz

Verdikt

Layers of Fear se daří hráčům cuchat nervy svým specifickým přístupem k žánru. Nebude vás sice prohánět tucet duchů, ale výlet do temných zákoutí lidské mysli způsobí nejedno zamrazení v zádech.

+ Plusy

  • Správně hutná atmosféra
  • Inovativní přístupy v budování napětí a strachu
  • Audiovizuální zpracování plné překvapení
  • Příběh

− Mínusy

  • Relativně fádní hratelnost
  • V některých pasážích dochází hře malinko dech

Hodnocení redakce

GAMIFIQUE.cz

Jak hodnotíme?
79

Metacritic

Vaše hodnocení

Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

DISKUZE: Layers of Fear – recenze. Kvalitní posezení na kadiboudě

Vstupte do diskuze

Doporučujeme

Zachraňte Transylvánii a na Halloween vypusťte ve World of Warships temnotu

26.10.2017 08:04 Rok se s rokem sešel a Dušičky jsou zpět. Halloweenská oslava ve World of Warships opět přichází se…

Hry Češi nejvíce hrají na počítači či notebooku, nejčastěji se věnují hrám…

11.10.2017 16:38 Česká internetová společnost příliš neholduje herním konzolím. Z aktuálního výzkumu Nielsen…

V Marz Rising se postavíte neznámé hrozbě z cizí planety

29.09.2017 14:00 V poslední době je strategických her opravdu málo. Větší studia raději sahají po jiných žánrech,…

Související:

reklama

Gamifique.cz je český herní web, který se zaměřuje na hry pro PC, PlayStation 3, PS4, Xbox 360, Xbox One, PS Vita, Wii U, 3DS, Android, iPhone a iPad. Internetový herní portál Gamifique.cz je určen všem hráčům a čtenářům se zájmem o recenze, novinky, preview, videorecenze i podcasty. Gamifique.cz také poskytuje rozsáhlou databázi her a pravidelně sleduje největší novinky na herním trhu, například série Dragon Age, World of Warcraft, Call of Duty, Battlefield, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, FIFA, Counter-Strike, Zaklínač, League of Legends, DOTA a další.